SVATEBNÍ DEN


Svatební hostina začínala snídaní v domě ženicha. U snídaně obvykle svědek pronesl řeč. Vše od rána doprovázela muzika. Od samotného rána družba plnil svou funkci – krájel chleba a pobízel hosty, kteří si nabírali z mísy sýr nebo tvaroh se solí a kmínem a připíjeli si kořalkou.
Poté se hosté vydali s ženichem do nevěstina domu. Hlavní dveře byly zpravidla zamčené, jako by se nic nedělo. Starší mládenec pak klepal na dveře a starší družička dveře otevírala. Vítala je verši. Ženich musel pro začátek splnit pár úkolů, aby mohl získat nevěstu. Čekalo ho sekání dříví a zodpovídání na otázky, které se týkaly nevěsty. Byla mu pak předvedena řada falešných nevěst (starší ženy přestrojeny za nevěsty), které odmítal, a nakonec nevěsta pravá. Ženich pak pravou nevěstu odprošoval od rodičů. Až do druhé světové války platil obyčej poděkování ženicha oběma rodičům, kteří pak oběma budoucím novomanželům žehnali. Svatební průvod se dříve ohlašoval troubením z trubek nebo střílením. Cestou se také rozdávaly svatební koláčky kolemjdoucím, tzv. metáčky.

Zatahování

Cestou průvod narazil také na „zatahování“. Tento zvyk spočíval v zastavení průvodu přáteli, sousedy, kuchařkami a jinými, kteří byli převlečení v maskách a žádali výkupné, buď peníze, nebo i koláčky a kořalku. Dnes se většinou zábava soustředí k východu z úřadu - ženichovi se navléká chomout, přivazuje se mu koule na nohu, nevěsta dostává do rukou bič, panenku k pochování, ženich dokazuje svou sílu štípáním špalku, společně přeřezávají tupou pilou kládu apod.

Rýže

Aby bylo novomanželům dopřáno hojně potomků, jsou zasypáni po obřadu rýží, někdy také konfetami, oříšky či rozinkami nebo bonbóny.

Místo konání svatby

Výběr místa, kde se svatba měla konat, byl dříve od začátku jasný – svatba se konala v místě bydliště nevěst v nejbližším kostele. Když byly zavedeny občanské sňatky, bylo to pak na nejbližší radnici. I místo hostiny mělo svoji tradici – slavilo se v domě rodičů nevěsty, nebo někdy (ale to byla výjimka) v místním hostinci.

Hosté

Na venkovské svatbě nemohla chybět rodina, sousedé a farář.

Obdarování

Dříve bylo zvykem, aby se ženich a nevěsta mezi sebou „obdarovávali.“ Nevěsta dostávala střevíčky, svatební kytici, třeba i peníze na svatební šaty a dárek „prvního probuzení“ – většinou nějaký drahý šperk. Dárky ji přinášela družička za doprovodu muziky, která hrála za jejího příchodu – říkalo se tomu dostaveníčko. Družička za tuto službičku dostala pak od ženicha velký koláč. Ženich od nevěsty dostával vlastnoručně vyšívanou košili nebo manžetové knoflíčky, hedvábný šátek nebo kapesníček, ponožky, krajově i klobouk, pírko z rozmarýny a jiné věci. Rodiče byli také součástí tradice obdarovávání. Ženich matce nevěsty darovával dort jako poděkování za dceru a to samé platilo u nevěsty a matky ženicha.
Bylo zvykem, aby nevěsta věnovala dort matce ženicha na hostině, kdy je s napětím sledovali hosté. (Povinnost obdarovávání dortem byla jen u nevěsty, u ženicha ne.) Matka přijetím dortu souhlasila se synovým výběrem nevěsty. Odmítnutím pak nesouhlasila. Nepřijetí dortu bývalo svatebčany odsuzováno. Nevěsty u toho říkaly různé děkovačné proslovy. Matka ženicha pak dávala nevěstě šperk jako symbol jejího přijetí. Tyto zvyky obdarovávání se lišily vždy podle toho, nakolik majetní byli ženich s nevěstou. U bohatších rodin se chtěli novomanželé vždy více předvést a tak byly i dárky cennější a bylo jich víc. Darovalo se tak i jiným osobám, třeba družičkám.

Dary

Dárky, které přinášeli hosté, byly za starých časů většinou potraviny. Tím hosté chtěli pomoci přípravám svatební hostiny. Všeobecně se za nevhodné pokládají špičaté nebo ostré předměty, protože by mohly ublížit lásce a měly by být přijaty pouze výměnou za peníz. Symbolické dary byly však běžné a například nůžky se dávaly, aby přestřihly nit lásky, kdyby se z manžela stal nevěrník. Někdy se říká, že známý neklid po sedmi letech společného života, který je tak často příčinou rozpadu manželství, vzniká v tuto dobu, protože svatební dary se blíží ke konci svého užitečného života a potřebují nahradit novými.

Přenášení přes práh

Toto je velmi oblíbený a známý zvyk. Ženich přenáší nevěstu přes práh jejich společného domova prý proto, aby přelstil zlé duchy, kteří číhají pod prahem. Jiný význam: symbolický začátek nového života.

Jídlo na hostině

Tradice se přísně dodržovaly i na samotné svatební hostině, a to hlavně u složení jídla a pravidel stolování. Až do 19. století platilo, že nevěsta směla celý den jen uždibovat a mládež mohla začít hodovat až po starších. Proto často novomanželé odešli ze svatebního veselí do domu nevěsty či ženicha, kde jim matka připravila vydatnou večeři. Ostatní hosté měli jíst zdrženlivě a odpovídat na pobízení hostitelů tím, že již měli dost a jsou najezení, hostitelé jim přitom neustále říkali, aby si brali. Hostiny se lišily podle toho, zda byla rodina hostitelů chudší či bohatší. Co bylo všechno na stole? Pochoutkami byly omáčky, které se jedly se šiškami nebo s chlebem, u bohatších pak s hovězím masem či klobásou. Čím byla svatba bohatší, tím měla více omáček. (Na počátku 19. století byly nejoblíbenější křenová a švestková.) Omáčky byly různé: s mandlemi, hrozinkami, povidly, nebo česnekové, cibulové, koprové aj. Na pořádné svatební hostině pak nesmělo chybět několik druhů polévek. Velká svatba se někdy i podle počtu druhů polévek měřila. Svatba velká musela mít vždy nejméně tři druhy. Mezi nimi byly nejčastěji slepičí, hovězí a knedlíčková. Na velké svatbě se k polévce vždy podávalo maso. Na stole s pohoštěním měl své místo i džbán ozdobený červenými stuhami a rozmarýnou. Byla v nich kořalka, víno a hlavně pivo. Všichni svatebčané pili z jedné nádoby.

Pojídání polévky

Povinné bylo společné pojídání polévky novomanželů z jednoho talíře, symbolizovalo to jejich spolupráci. Druhý význam, který je snad ještě podstatnější, je symbol onoho společného rodinného krajíce, z něhož je nutno si brát a dávat rovným dílem. Právě pro tuto ušlechtilou symboliku je uvedený svatební zvyk dodnes velmi rozšířen.

Vybírání peněz

Po večeři se vybíraly peníze na různé věci. Například svatebčany obcházela někdy žena, která byla oblečená v bílých šatech, měla v rukou dítě, jež uspávala a vybírala u toho peníze. Tento zvyk se nazýval „vybírání na povijánek“ a byl to způsob, jak našetřit na kolíbku pro budoucí dítě manželů. Součástí svatební oslavy byli vždy muzikanti a zábava při tancování. Zábavu někdy zpestřovaly i parodie na novomanžele a jejich slabé stránky, které se předčítaly ve falešných svatebních smlouvách.

Čepení

Do zábavy také patřilo „čepení nevěsty.“ Nevěsta seděla při tomto obyčeji na židli uprostřed místnosti, kde byla hostina, nebo v zavřené místnosti v přítomnosti jen žen a za doprovodu hudby a ženského zpěvu. Byl to akt přijímání nevěsty do „cechu vdaných“, „babského cechu“. Novomanželce se rozplétaly vlasy a snímal závoj, nasazoval se jí „čepec“ (šátek), který ona většinou dvakrát shodila z hlavy a na potřetí si ho nechala. Po čepení pak tancovala s ostatními ženami a pak byla předána k tanci manželovi. Ostatní muži s nevěstou také tančili a za tanec s ní vždy museli zaplatit.

Řeči a přípitky

Neodmyslitelnou součástí svatební hostiny byly dříve řeči a vinše, dnes za jakousi jejich náhradu lze pokládat veřejná čtení různých svatebních blahopřání, přípitky.

Únos nevěsty

Během hostiny také docházelo k únosu nevěsty, tento zvyk se rozšířil z Moravy, jeho provádění je spíše výjimkou, nejen pro nešťastné události, k nimž někdy dochází, ale i proto, že narušuje společenskou atmosféru svatebního veselí. Dnes by si ti, kteří organizují tuto akci, měli dávat pozor na to, aby únos netrval moc dlouho a aby ostatní hosté dlouhé hodiny nečekali na nevěstin návrat.