Úprava majetkových vztahů manželů


Vstupem do manželství automaticky vzniká instituce společného jmění manželů (do 1. srpna 1998 se nazývala bezpodílové spoluvlastnictví manželů). Od této chvíle není majetek nabytý jedním z manželů až na výjimky jeho osobním vlastnictvím, nýbrž společným vlastnictvím obou manželů. Do společného jmění manželů patří zejména movité a nemovité věci, které byly nabyty některým z manželů nebo oběma manželi v době trvání manželství. Nepatří do něj naopak věci, které měl jeden z manželů ve vlastnictví již před uzavřením manželství, věci vydané v rámci restitucí jednomu z manželů, který měl tyto věci ve vlastnictví již před uzavřením manželství nebo jemuž byly vydány jako právnímu nástupci původního vlastníka, dále věci získané dědictvím nebo darem (za určitých podmínek) a věci, které slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. Součástí společného jmění manželů jsou však také závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.          

Uzákonění instituce manželských a předmanželských smluv v nedávné novele občanského zákoníku je v českém právním řádu novinkou. Tyto smlouvy umožňují individuálně upravovat majetkoprávní vztahy mezi manželi nad rámec zákona. Zpravidla se jedná o kvalifikované právně závazné dohody uzavřené formou notářského zápisu, jimiž se buď redukuje nebo naopak rozšiřuje rozsah společného jmění manželů. Manželé se rovněž mohou smluvně dohodnout na způsobu správy společného majetku. Takováto smlouva nesmí být pochopitelně v rozporu se zákonem o rodině a dalšími právními předpisy (nemůže např. upravovat zákonné vztahy, pokud jde o povinnosti související se zaopatřením a hmotným zabezpečením nezletilých dětí či druhého manžela) a neměla by vést ani k úplnému vyloučení společného jmění manželů. V takovém případě by soud s největší pravděpodobností prohlásil smlouvu nebo některou její část za neplatnou. V každém případě se však jedná o moderní, efektivní, a patrně dosud ne zcela doceněný prvek v rodinném právu, který akceptuje např. vznik svobody podnikání a jeho rozvoj.

(Upozorňujeme čtenáře, že příklady uvedené v této kapitole jsou pouze ilustrativní, neboť např. určení vlastnictví může být v jednotlivých konkrétních případech velmi komplikovanou záležitostí.)