Pryč jsou doby, kdy ženy po svatbě automaticky přebíraly příjmení svého muže . Vybrat příjmení se může jevit jako jednoduchý úkol, ze zákona jsou při uzavírání manželství tři možnosti, takže není třeba zdlouhavě vybírat. Jenže, pro moderní nevěsty je někdy mnohem jednodušší vybrat si svatební šaty, které po svatbě svlečou a pravděpodobně už nikdy neuvidí, než vybrat příjmení, které ponesou celý život. Vybrat si přitom, zda si ponechají příjmení vlastní nebo převezmou příjmení manželovo, není to jediné, v čem se budoucí nevěsta může rozmýšlet.
V českých zemích bylo povinné používání příjmení zavedeno za panování císařovny Marie Terezie. Začaly tak vznikat názvy příjmení odvozené od jmen křestních, od národností, od vlastností osob, řemesel, potravin apod. Ženská příjmení jsou z historických a jazykových důvodů odvozena od mužských, účelem bylo nejen dát najevo, komu žena patří (otc-ová, manžel-ová), ale také hned poznat ze jména jeho nositele i jeho pohlaví, což bez přechylování nelze zjistit. Před 60 lety ještě pořád platilo pravidlo, že žena automaticky přijala příjmení svého manžela. Pokud si někdo už touto dobou ponechal dívčí jméno, jednalo se většinou o nějakou známou osobnost, třeba o umělkyni, ale i takových bylo málo. Co říká zákon o rodině dnes?
„Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.“
Zavedením výše zmíněného si nevěsty velmi rychle oblíbily ponechávat příjmení svoje i manžela, a některé využívají i možnost nepřechylování. Příjmení žen se tvoří podle pravidel české mluvnice. Žena, pokud uzavře manželství s cizincerm, si může v dnešní době zažádat o příjmení v mužském tvaru. Na děti se vztahuje dohoda rodičů při uzavření manželství, pokud nejsou rodiče manželé, mohou nést příjmení podle dohody rodičů při uznání otcovství jak k nenarozenému dítěti, tak k zpětně k narozenému. Právní úkon to složitý není.
Ukažme si to na příkladu. Agáta si vzala za manžela cizince Richarda Harpa. Rozhodla se, že si vezme příjmení svého manžela v mužském tvaru bez koncovky – ová, nebude tedy Agáta Harpová, ale Agáta Harp. Hned po svatbě se ale začala potýkat s nedostatečnou znalostí okolí ve skloňování cizích příjmení– lidé ji sice znali jako paní Harp, ale zvyklost na přechylování příjmení je v Česku již natolik vžitá a automatická, že se často příjmení používá nesprávně. Koho vezme zubař do ordinace? Paní Harpovou. O kom že teď mluvíme? O paní Harpové. Zní to správně, že? Jenže člověku, který ví, že Agáta není Harpová, ale Harp, je jasné, že její příjmení ve všech pádech musí podle jazykových pravidel znít stejně – Harp.
Co kdyby si však Agáta nechala své rodné příjmení a používala ho zároveň s příjmením svého muže v mužském tvaru? Agáta Harp Konvičková. Logicky se první příjmení opět neskloňuje a druhé ano. Zde třeba připomenout výše zmíněné zákonní pravidlo, že s příjmením společným se příjmení předchozí musí uvádět na druhém místě.
Mohlo by to ale být ještě zajímavější. Co kdyby Agáta měla již před svatbou dvě příjmení a chtěla si je nechat a přitom si vzít zároveň příjmení manžela? Tady opět narážíme na výše zmíněný zákon - bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. Proto se Agáta musí rozhodnout jen pro jedno. Ale, není zbytečné si dívčí příjmení nechávat? Budou lidé Agátu oslovovat celým jménem se všemi příjmeními? Pokud si Agáta potrpí na přesnost a bude háklivá na vynechávání některé části příjmení, bude nejspíše okolím velmi často zklamaná. Lidé totiž většinou vyberou pro zjednodušení oslovení jen jedno příjmení a nedbají na dodržování celého názvu. Není tomu zřídka, že nevěsty si nechají své dívčí příjmení a zvolí manželovo příjmení v mužském tvaru proto, že je jednodušší tak dvojpříjmení vyslovit.
Změna identity
V dnešním světě Facebooku a Googlu se mnohé ženy bojí, že změnou příjmení budou pro dávné přátelé ztracené. Věří, že přátelé si je vždycky budou pamatovat podle jména a příjmení a změna příjmení je proto brána jako jakási změna identity – už to nejsou ony, jsou vdané a k nenaleznutí.
Směšné příjmení
Pokud se žena nesmíří s tím, že manžel je Knedlík a ona bude po svatbě Knedlíkova, pak jí nic jiného, než nechat si své příjmení, ani nezbývá.
Kariéristky
Některé ženy si příjmení nechávají z praktických důvodů – nechtějí plést hlavu obchodním partnerům. Obchodní značka je pro ně velmi důležitá – stačí říct příjmení a lidé vědí, o koho se jedná. Takové ženy se také často vdávají ve třiceti, čtyřiceti letech a o změnu příjmení nemají pochopitelně z profesních důvodů zájem. Příjmení se zkrátka stalo značkou.
Rozvodovost
Mnohé ženy se dnes vdávají v důsledku vysoké rozvodovosti vícekrát. Často si po rozvodu mění manželovo příjmení, které po svatbě přijaly, opět na své dívčí. Podruhé si rodné příjmení již ponechávají.
Výstřednost
Někdy je to zkrátka touha upoutat pozornost. Majka Kryštofová bude například vždy viditelnější, když se bude jmenovat Majka Kryštof. Tato možnost se však týká žen které jsou cizí státní příslušnice nebo české občanky, které mají trvalý pobyt v cizině, dále občanky jejichž manžel je cizinec a nebo jsou jiné národnosti než české. Jiné varianty zákon nepřipouští.
Měnit si po svatbě příjmení za manželovo je však v Česku dodnes hodně rozšířené. Je to zkrátka zažité. Faktem však zůstává, že žen, které si nechávají příjmení své a volí také varianty bez přechylování, protože žijí v cizině, stále přibývá. Samozřejmě, jsou i ženy, které se těší na příjmení manžela, protože je známé nebo slavné. Ovšem, ve většině případů si ženy, které manželovo příjmení převezmou, myslí, že je to výraz lásky k muži a že je hezké mít s dětmi společné příjmení. V dnešní době je každopádně všem ženám (vyjma těch zatvrzelých feministek) jasné, že převzetím manželova příjmení žena dnes nepatří muži, ale k muži.
Autor: Vanja Igić
Děkujeme matrikářce paní Ivaně Storčákové za odbornou konzultaci.